Předvánoční trénink s A. Grygarem
Musím přiznat, že jsem měla z tréninku trošku obavy, protože jsem na A. Grygara slyšela rozporuplné reakce. Navíc je to trenér s dlouholetými zkušenostmi a já si pořád připadám jako agility "zelenáč". :) V pátek večer jsme s Lenkou vyrazily směrem Řitka. Povrch v hale je super a osvětlení bylo mnohem lepší, než jsem si jej pamatovala z letošních dvojzkoušek v únoru. Trénink probíhal společně pro psy small+medium. Moc se mi líbil styl, kterým je trénink veden. Nejsou žádné prostoje, nikdo nic nezdržuje, všichni jsou nastoupení a střídají se jak na běžícím pásu. Pokud tým udělá chybu, má možnost opravy, ale pak opouští parkur. Další možnost opravy je až při dalším kole. Takhle nedochází k tomu, že by se někdo na parkuru zdlouhavě motal a opravoval stále dokola jednu chybu. Samozřejmě se tím leccos urychlí a za trénink jsme stihli zaběhnout několik různách sekvencí. Tonda nás viděl poprvé, a tak mi hned na začátku oznámil, že nechce moc radit, když nás pořádně nezná. Během celého večera mi ale nakonec přece jen radil. Kritizoval i detaily, ale kritika to byla spravedlivá a myslím, že vystihl některé naše problémy přesně. Nevím, jak přišel ke špatné pověsti, ale jako trenér byl profesionální a rady/kritiku k nám směřované podával věcně a slušně. Parkury byly krásně plynulé a běhavé, přesto nás některá místa dost potrápila. Po tréninku small+medium následovali largové, kde běhala ještě Lenka s CHantíkem, takže jsme čekali na ně. Sledovala jsme jednotlivé běhy a postřehy pana trenéra. Musím říct, že mě osobně se jeho styl trénování moc líbil. Je pravda, že řeší i detaily a někdo by nad tím mávl rukou - já si ale myslím, že jeho postřehy byly zajímavé a v mnohém užitečné. Neřeší tolik samotné překážky, ale spíše ideální dráhu pro psa. Psovod by měl být také neustále v kontaktu se psem, pracovat už od první překážky. Neexistuje aby člověk běžel "někam" a tak trochu čekal, jak to dopadne. Zajímavých postřehů byla spousta. Domů jsme odjížděli kolem 9té večer, řádně unavení. Ajánek se snažil a poctivě makal. Myslím, že jsme si snad úplnou ostudu neudělali. :) Určitě se ještě na trénink k Tondovi v příštím roce podíváme.
O budějovickou tlapku 31. 3. - 1. 4. 2012
Protože se jedná v podstatě o domácí závody, přihlásila jsem nás s Ajánkem na celý víkend. V sobotu nám ale vůbec nepřálo počasí a celou dobu jsme postávali kolem parkúru a klepali se zimou. K nám na jih přijela rozhodčí Slávka Podmolová, která stavěla hezké tratě, které přizpůsobila tamnímu prostoru a podmínkám. První se běžel jumping, který jsme zvládli nakonec s dvěma odmítnutími - jedno u skočky, jedno slalom - tradičně se tam panička motala. Zkouška byla poměrně těžká, ale Ajánek si to zkazil ve slalomu, kde vychytal dvě odmítnutí - náběh v rychlosti z tunelu, mu zkrátka pořád ještě dělá problémy - anebo se tam panička nějak divně zadrhává. Poslední běh dne byl opět jumping, zase kombinace rychlých úseků a techniky. Ajsí se snažil a běžel hezky, jenže já sem jaksi nestačila s dechem, a tak jsem mu špatně ukázala do tunelu - odmítnutí. Běh už jsme dokončili dobře, akorát jedno zadrhnutí u slalomu. Promrzlí a unavení jsme to rychle sbalili a jeli domů odpočívat na neděli. V neděli jsme začínali jumping kategorií M (stejně jako v so). Jumping se mi docela líbil, protože byl hodně na rychlost, i když nějaké ty pastičky nechyběly. Ajánek běžel nádherně, víc bych si od něj nemohla ani přát a běh jsme dokončili krásně čistě. K mému rozčarování mi bylo oznámeno, že si organizátoři nebyli schopní zajistit stopky a během našeho běhu vypla časomíra! To se mi snad jenom zdá...... Paní rozhodčí mi řekla, že chyby se nám počítat nebudou, ale nesmíme se diskvalifikovat, jinak máme smůlu. Achjo, takže radost vystřídal vztek. Když doběhli všichni závodníci kategorie MA1, šli jsme teda na start znovu. Ajánek ale bojoval a všem předvedl, že tohle prostě zvládne levou zadní a běh jsme doběhli snad ještě lépe než ten první, čistě s PR 4, 81 m/s, a tak Ajánek své vítězství akorát potrvdil. Zkouška MA1 se taky poměrně podařila, Ajsí běžel hezky a sledoval mě, zvládl krásně houpačku. Jedinou vadou na kráse byla jedna odmítačka u tunelu, ale to se holt zase panička neudržela a už se chtěla rozběhnout pryč, jenže Ajánek ještě v tunelu nebyl, a tak se stočil zpátky ke mě. Zbytek běhu ale zase krásně, Áčko měl hezky sběhnuté, i když jsem byla dost napřed. Poslední jumping se taky moc povedl, i když ne tak mojí zásluhou. Já sem tam zase tradičně zmatkovala a spala, ale Ajánek to všechno zachránil a krásně odběhl další čistý běh, opět vítězný. Vyhrál nakonec i součty a odnesli jsme si krásné ceny. Je to můj šikulka, když mu zrovna nezavázím v cestě :-).
neděle
neděle
O Kozinův čakan
17. 3. po půl šesté ráno jsme v sestavě šesti psů a čtyř lidiček vyrazili směr Domažlice-Horšovský Týn, kde se konaly po celý víkend závody. S holkama jsme si řekly, že zkrátka uspořádáme výlet a pěkně si to užijeme. Počasí nám od rána přálo, a tak jsme byly opravdu natěšený. Únava z brzkého vstávání a neuvěřitelných serpentinek, výjezdů do kopce a zase dóólů se ale bohužel projevila. Všem nám bylo dost nevolno a těžko sme si představovaly, jak budeme za necelé dvě hodinky závodit. Po cestě jsme si dělaly legraci, jací jsme chudáci chromáci, že nic v takovém bídném stavu neuběhneme, ale humor nás brzo přešel. Asi po hodině cesty jsme zjistily, že jsme špatně odbočily a pěkně jsme si frčely směrem do Prachatic. Co směrem! Už sme málem byly v Prachaticích. AHA! Něco je špatně. Musely jsme honem přemýšlet kudy cestu zkrátit. Čas neúprosně ubíhal, a tak jsem měla neutuchající potřebu holkám každé dvě minuty rezignovaným hlasem připomenout, že "Už je pozdě!"Nicméně holky byly pořád optimistické. Ještě jsme ani nedojely do Domažlic a už bylo 8 hodin--- do půl 9 byla prezence a přejímka. Nervy pracovaly a už už hrozilo, že mě holky vysadí někde u cesty - asi jim moje "povzbuzování" moc nepřidalo -, když jsme asi v 8.15 dorazily do Horšáku. Já a Lucka jsme makaly s VP a očkovákem k pořadatelům, zatímco se Dáša s Nikol snažily obstarat kelpie a vyložit auto. Později jsme zjistily, že jsme nebyly asi jediní komu bylo cestou "ouha" -- háravka, nevěsta pana Disháka měla asi nějaké střevní obtíže a sotva vyskočila z auta, ještě s kalhotkama na zadku se celá posr... :D Tím měla Nikča zábavu na zbytek dopoledne, protože přece nemohla majitelům předat "zašpiněnou" kelpinku. Nakonec jsme ve stresu, běsu a spěchu všechno zvládly a včas se dostavily na prohlídku prvního běhu - jumping. První jumping byl hezký běhavý parkur, s těžším náběhem do slalomu a samozřejmě si teta Alice neodpustila nějakou tu pastičku v podobě dálky, za kterou se pes musel stočit vlevo ---problém byl např. tunýlek, kterej byl šikovně situovaný přímo naproti dálce ;-D Nakonec z toho bylo 6. místo ze 13ti psů, po doběhu jsem byla dost spokojená, protože Ajsí zvládl náběh na vysílačku a ačkoliv se nám načasování na začátku moc nepovedlo, takže běh nebyl plynulý, celkově jsem z toho měla radost. Dobrý pocit z běhu mě přešel, když jsem zjistila, že Ajánek coural nožičky a shodil 3 laťky. Hlavně mě to překvapilo, protože to obvykle nedělá. Pfffft. Následovala zkouška MA1, kde jsme hodně diskutovaly především jak povedeme úvodí část - jestli jít na levou ruku a následně makat a psa vytlačit do látkáče nebo jít po pravé ruce, vyhnout se vytlačování, ale zase vysílat a křížit do látkáče. Nakonec jsem vedla na ruku pravou, Ajsí by mě asi sežral, kdybych mu vběhla do cesty a chtěla ho někam odtlačit. Vysílačka dobré, tahle část se povedla, ale pak se panička zapomněla, koukala kde co lítá, zaskočená tím, jak rychle Ajan z látkáče vystřelil..... no a zkrátka z toho byla další shozená laťka a následně nedotažená vysílačka a odmítnutí. Pak už celkem dobré, náběh do slalomu opět perfektní, tak aspoň něco. Jen ty zóny zase nějak flákáme a nezastavujeme (stydím se). Bylo z toho nakonec 3. místo. Poslední běh dne byl agility open - celkově dost obtížný parkur, i když hlavní roli asi sehrála únava. Nejprve se nepovedla vysílačka za kladinou z čehož byl DIS a pak už bylo vidět, že je AJan přetaženej, když místo vysílačky do slalomu otočil zubatou tlamu proti mě a řval místo, aby se soustředil a koukal dopředu. Nj, uznávám že moje soustředění už taky bylo na štíru. Po vyhlašování vítězů jsme se sbalily a úplně mrtví jsme se přesunuly na náš "hotel". Ubytovaní jsme byly v nádherném stavení s obrovským dvorem, společenskou místností s kulečníkem a parádními pokojy s TV a rohovou vanou :-DD to je něco pro agiliťáky. Pokojíček jsme sdílely s Cherinkou a Luckou. Později se ukázalo, že mít dva mentálky v jednom pokoji není nejlepší nápad, ale.... :-D Moc příjemně překvapila paní domácí, která se o nás starala, jak o vlastní. K večeři nám navařila gulášek, bramboračku, vývar..... pak ještě kafíčka a čajíčky, kdo chtěl nějaké to alkoholické povzbuzovadlo, taky nepřišel zkrátka. Chvíli jsme večer s holkama poseděly, popovídaly a pak jsme hurá do peřin, přece jen jsme už byly dost utahaní. Ráno nás už před šestou zbudilo "rezaté komando".... Ajánek a Cherynka měli pocit, že už spíme nějak dlouho, a tak po nás začali skákat a rvát se, vrčet a zlobit. Snažili jsme se ještě usnout, ale už i po chodbě začli chodit další agiliťáci s psiskama a to ti naši dva hlídači nemohli nechat jen tak být. Dělali tam randál na celej barák. Nakonec jsme to vzdaly a před sedmou s nima šly ven. K našemu překvapení nidke nikdo, jen Alice a snad ještě jedno poslední auto. Pejsky sme vyvenčily a šly snídat. Paní nám připravila skvělý štrůdl, čajík a toastíky. Opravdu parádní pohoštění. Holky slezly později z pokoje na snídani taky. Byly jsme poslední v baráku, ale říkaly jsme si, že to je určitě jen proto, že ostatní chtějí zabrat nějaké dobré místečko na tribuně. ALE to bysme nebyly my, aby to nebylo bez komplikací :-DD Přijely sme na místo (a to mě holky při odjezdu uklidňovaly, že dneska to stíháme krásně a máme čas!) a se zděšením zjistily, že už je parkúr postavený a psovodi už mají prohlídku. Takže zase jsme těžce nestíhaly. Naštěstí pro mě, prohlídka byla jen pro Lka. Začínalo se pro změnu agility. O poznání těžší parkúr než v sobotu, náběh do slalomu byl opravdu vražednej - teda pro nás. Ajánek nenaběhl, i když snaha byla... nakonec jsme ale slalom dvakrát opravovali a bohužel zase jedna shozená, takže to celkem byl děsně pomalej běh se 2 chybama a 1 odmítnutím. Pak nás teta Alice móóc potěšila, protože postavila nádhernou běhavou, dá se říct "motivační" zkoušku A1, kde nebyl dokonce ani slalom a já sem se těšila, jak si tuhle krásnou zkoušku proběhneme - těšila jsem se, jak dokáže Ajánek natáhnout nožičky a jaká bude PR. Bohužel mě čekal šok..... Před námi běžela na parkúru Cherynka a už když sme čekali na náš běh Ajsí vůbec nevnímal. Když sme se na startu míjeli, Ajan zřejmě koukal po Cherynce a byl celej rozhozenej.... každopádně ještě než sme vůbec vyběhli a stačila sem ho usadit, skočil zezadu skočku. Nenápadně, nečekaně! Ponaučení budiž, že na start už jen a jen na vodítku, žádné pobíhání v kruzích a následné posazení k noze. Každopádně aspoň samotný běh byl super, Ajsí letěl jak blázen a zvládli jsme to krásně plynule. Poslední měl na řadu přijít jumping. Vrcholný běh dne a celého víkendu. Už při prohlídce jsem čekala problémy, hlavně dva rovné tunely a nutné vysílačky mě dost strašily. Moje obavy se naplnily, ale bylo už na obou z nás vidět, že jsme toho hlavně měli oba dost. Kupodivu jsme se diskvalifikovali na slalomu.... Bohužel už opravdu moje vedení stálo za...... a hnala jsem se dopředu jak mentál - takže Ajsí vůbec nezpomalil, letěl jak blázen se mnou a slalom úplně minul. Následně se projevila únava - tak jak on ji pěkně prezentuje - a řval a řval a čuměl po paničce a dělal jakože slalom nikdy neviděl.... takže DIS... a pak najednou slalom naběhl, haha. Parkúr jsme doběhli, ale už to byla opravdu bída bída bída. Prostě se chybama člověk učí, udělali jsme si aspoň parádní výlet a určitě jsme si to užili. Díky holkám za skvělou společnost! :-) Níže video ze sobotních běhů, možná časem přibyde i neděle.
Sobota
Neděle
19. halové dvojzkoušky Svojetice El paso
autor: Marký Šimková
Na cestu jsme vyrazily brzy ráno, už v 6 s tetou Květou :) a Nikol. Na ranč El paso, kde se zkoušky pořádaly jsme dorazily asi krátce před osmou a měly dost času se rozkoukat. Zázemí ranče je opravu krása a my s Květou sme s nostalgií vzpomínaly na léta, kdy jsme se sami toulaly přírodou v koňském sedle. Počasí nám taky moc přálo, během dne dokonce vysvitlo sluníčko a zima moc velká nebyla, alespoň nemrzlo. Asi kolem deváté se začaly běhat první zkoušky A1. První zkouška nebyla tak náročná, jen konec byl zamotanější. Já jsem chtěla doběhnout běh čistě a zastavit kladinu - moje předsevzetí dne -, a tak jsem se snažila kontrolovat a neřítit se dopředu příliš rychle. Na kladině Ajsí zónu zastavil, nicméně tak, že panička pro změnu spinkala a nechala ho tam snad tři vteřiny :D pak vše šlo celkem hladce, ale Ajánek kulička zřejmě nějak podklouznul v tunelu a strávil tam taky dlouhou dobu. Takže nakonec jsme se do cíle dohrabali s čistým štítem, ale zato opravdu hoooodně pomalu. Druhá zkouška byla o moc lepší - mělo to celkem tempo atd. Rozhodčí nám dala do parkuru zeď a oproti prvnímu běhu přibyl slalom. Zeď mě docela strašila, přece jen jí Ajsí skoro nikdy netrénoval. Nakonec všechno v pořádku až ....... slalom super náběh i slušná rychlost a po slalomu přišel tunel. Díra nebyla tak dobře vidět a panička holt zase nedotáhla pohyb a už se viděla v cíli, takže Ajsí nakonec tunel minul a bylo z toho odmítnutí. Zbytek už jsme dokončili v pohodě. :-) Jóó jako kdyby mi Verča Krčmářů dva měsíce zpátky neříkala "Dotahuj pohyby, jinak vše bude v pohodě". Nj, tak snad příště. Stačilo to ale pořád na druhé místo (za Markét s Eričkem - gratulace k čistému běhu), protože ostatní jak se ukázalo s druhým během měli ještě větší potíže než my. Jinak jsme se na závodech pobavili se starýma známýma z Tábora, užívali si okolí ranče a celkově to byl moc povedenej den. Úplně nakonec se vyhlašovali součty jednotlivých kategorií a nakonec jsme v součtech skončili na 1. místě z 15ti :-)). Květa byla stejně úspěšná s Finem a vyhráli kategorii SA1. Takže prostě úspěšná výprava se vším všudy.
Podzimní Hloubětínské dvojzkoušky
autor: Helena Hudečková
Ve svátek 28. 10. 2011 jsme se vydali na závody do Kyjí. Květa mě vyzvedla po deváté hodině ráno a s časovou rezervou jsme vyrazili směr Praha. Provoz nebyl tak nejhorší a opravdu kolem půl dvanácté sme dorazili na místo. Bohužel sme později přišly na to, že organizátoři mají zpoždění, a tak namísto začátku v jednu, jsme začali asi teprv kolem třetí hodiny. Naštěstí aspoň počasí nám přálo a bylo oproti minulému víkendu docela teplo :-). Nervy zase pracovaly a když sem viděla parkur, který A. Glocknerová postavila, jímala mě hrůza. Né že by to bylo něco hrozně obtížného, ale každý kdo má rychlé praštěné zviřátko ví, že právě taková rovinka může potrápit nejvíc. Představovala jsem si, jak mi pes někam uteče a budeme okamžitě diskvalifikovaní. Pozorovala jsem závodníky v kategorii small a sledovala, jak jim vycházejí různé otočky a jestli se to dá stihnout. Později jsme přišli konečně na řadu. Běh nebyl nakonec tak nejhorší, radost jsem měla z otočky na čelo mezi překážkou 4 a 5, kde jsem váhala, jestli budu stíhat. Pak ale přišla houpačka, kde místo zastavované zóny, pejsek vystřelil a já měla co dělat, abych ho alespoň trochu na rovince stíhala - za tunelem bylo nutno křížení, ale kvůli špatnému vedení nakonec Ajsí vynechal překážku č. 11 - jedno odmítnutí. Pak už běh proběhl v pohodě, bohužel teda zóny nezastavil, ale aspoň na ně poctivě šlápnul. Druhý běh panička ještě ve větší křeči :D Zase pocit, že musím makat hodně dopředu, aby náhodou mi něco neuteklo a pes nezmizel v dáli.... Potěšil mě náběh do slalomu a jeho zvládnutí bez chyby. Na následující překážce ale bohužel Ajsí shodil tyčku. Takže opět 5. tr. b. Musíme holt zapracovat na paničce a jejím rozpoložení - panička musí být v klidu a soustředit se na vedení a čistý běh, namísto zběsilého úprku vpřed :-)). Jinak jsem ale spokojená, výsledky dopadly super - za první běh třetí místo, v druhém běhu druhé, v součtech třetí - taky jsme si užili fajn výlet a pěknej den s kamarádama. Tak snad příště bude pocit z běhů lepší a panička už se konečně uklidní. Má to bejt přece zábava, ne?!
Říjnové čtyřzkoušky
autor: Helena Hudečková
22. 10. - 23. 10. se v Českých Budějovicích konaly čtyřzkoušky s panem rozhodčím Dostálem. Tak nějak se to všechno sešlo, nakonec jsme se rozhodli zkusit štěstí a vydali se na naše první závody. Den před zkouškou byla panička zralá na psychiatra a jen tak tak se držela pohromadě. V sobotu nás vyzvedla teta Květa a společně jsme z naší závodní premiéry málem utekly. :D S psychickou podporou ostatních jsme ale nakonec zůstali. Parkury, které pan Dostál postavil nebyly v sobotu až tak technicky náročné, ale skoro všechny závodníky dostal na těžších nábězích do slalomu a překážkách různě vysunutých do stran. První sobotní zkoušku Ajánek zvládl skvěle. Měla jsem obavy, že rozběhnutý bude shazovat, ale měl krásný čistý a hlavně neuvěřitelně rychlý běh. Druhá zkouška byla bohužel s náročným náběhem do slalomu, který byl následován poměrně složitě rozloženými skočkami. Takže odmítnutí slalom (panička vlezla Ajánkovi přímo před čumák, takže chudák netrefil začátek) a pak ještě dvě shozené laťky. I tak z toho byla hezká umíštění - první zkouška 1. místo a druhá zkouška 2. místo.
V neděli už nervozita trochu opadla, ale zato nám vůbec nepřálo počasí. Mrzli jsme a sluníčka se bohužel nedočkali. Parkury byly zase dost běhavé, ale místy trošku techničtější. V prvním běhu zase panička "zazářila", když se snažila z "nedobré" :D pozice křížit Ajsíka ve slalomu. Ten se otočil a divil se, co že ta panička jako dělá = odmítnutí. Jinak ale krásný běh, Ajánek makal super. Druhý parkur byl alespoň pro mě napohled nejtěžší z celého víkendu, ale nakonec pejsek zase běžel krásně až..... no až dokud jsme se nedostali ke slalomu. Bohužel se pejsek netrefil a museli sme dělat slalom znovu. Nakonec ale v obou bězích 1. místo, takže i v součtu Ajánek dosáhl na 1. místo. Celkově mám z Ajánkovo (a mojí) premiéry velkou radost, byl soustředěný, makal, super postupová rychlost a až na jeden sobotní běh ani jedna laťka dole. :-)) Máme pořád na čem pracovat, ale z Ajánka se klube moc šikovnej agiliťák.
V neděli už nervozita trochu opadla, ale zato nám vůbec nepřálo počasí. Mrzli jsme a sluníčka se bohužel nedočkali. Parkury byly zase dost běhavé, ale místy trošku techničtější. V prvním běhu zase panička "zazářila", když se snažila z "nedobré" :D pozice křížit Ajsíka ve slalomu. Ten se otočil a divil se, co že ta panička jako dělá = odmítnutí. Jinak ale krásný běh, Ajánek makal super. Druhý parkur byl alespoň pro mě napohled nejtěžší z celého víkendu, ale nakonec pejsek zase běžel krásně až..... no až dokud jsme se nedostali ke slalomu. Bohužel se pejsek netrefil a museli sme dělat slalom znovu. Nakonec ale v obou bězích 1. místo, takže i v součtu Ajánek dosáhl na 1. místo. Celkově mám z Ajánkovo (a mojí) premiéry velkou radost, byl soustředěný, makal, super postupová rychlost a až na jeden sobotní běh ani jedna laťka dole. :-)) Máme pořád na čem pracovat, ale z Ajánka se klube moc šikovnej agiliťák.